Život je úžasnej! Je krásný počasí, kravičky se pasou, koníčci se pasou, no všechno se tak nějak i někde pase a životy se žijí. Nebudeme si lhát, Maeve si úplně nepřijde, že by teda život žila. Rozhodně ne ten, který si tvrdě vydřela a zároveň vysnila. Momentálně se nachází v díře, ze které doslova utekla, s otcem, který s ní nepromluví v podstatě ani slovo a ani ona naopak s ním. Tomu už se nedá říkat ani tichá domácnost, avšak němá domácnost a i přes to, jak dokázala být v New Yorku středem pozornosti jako nějaká jediná hvězdička na nebi, tady se nijak do společenských akcí a s lidmi neangažovala a docela se společnosti vyhýbala. Sama v sobě tak trochu oněměla chvilkami, což možná zaviní dost často vzpomínky na její matku, co jí dovedou i k slzám, které samozřejmě ale nikomu neukáže. Nějak v rámci možností se sakrovala s farmou, domem a trávila čas sama se sebou. Nebudeme si lhát, sice si zvykla na New York a pozornost, avšak v něčem trávit čas sama se sebou není špatné, je to tu pro ni avšak fyzicky náročné a dost často večer odpadne do postele pomalu nečesaná nemytá. Zkrátka na to byla sama, remcala v podstatě u každé věci, co dělala, ale nějak se s tím vypořádala, hlavně ať to měla za sebou.
Co za sebou chtěla rozhodně momentálně mít byla jízda tátovo starým pick upem. Dobře, to auto nebylo až tak strašný, protože ho uklidila, jelikož v tom autě nějakou dobu nikdo neseděl vzhledem k tátovo hot wheels situaci. Řídila dobře, o to nešlo, avšak na to auto dlouho nikdo nesáhl a ona nehodlala žádat někoho o pomoc a brečet mu v náručí, že tatínek to už neodmaká. Buď to udělá sama, nebo nakonec zajede do servisu. Špinit si až tak ručičky nebude, ještě když je tak nechutné vedro. Na tohle už není až tak stavěná, spíš si vybrala, že nechce být a ubíjela v sobě tu stránku, co to tu kdysi milovala. Kde je klimatizace a její ledové latté? Není. Místo toho jí do obličeje pleská trošku vánku z venku a taky trochu smradu z auta. Asi tak max jediná pozitivní zpráva pro ni teď je její outfit a Britney Spears, co si zvládla najít na cd ve svém starém pokojíku, aspoň něco jí trochu připomínalo moderní dobu a ne totální středověk. „Gimme, gimme aaah..“ Pozpěvovala si, ťupkala rukama na velkém volantu a bum bum bum? Ticho. Britney Spears skončil koncert a stejně tak skončil i pohon auta. Vykulila šokovaně oči, začla rumplovat řadící pákou a mačkat kde se co dalo, i přes to že to moc tlačítek na výběr nemělo. „Ne.. Nenenenene..“ Zastaví auto, zatáhne ruční brzdu a chvíli jen se zrychleným dechem sedí, až se najednou z jejího hrdla ořve hlasitý typický dívčí výkřik. Jop, ničemu to nepomohlo, ale potřebovala tu frustraci ze sebe dostat. Je někde sama v prdeli uprostřed ničeho, s balíky sena naložených v autě a perfektním leskem na rty ve svojí kabelce, která leží u spolujezdce. To se určitě bude hodit, až se bude bránit před nějakým úchylem. Vyleze naštvaně na silnici, v podstatě se není ani třeba rozhlížet, protože je to tu jak kdyby byla zombie apokalypsa. Mrtvo. Docapkala až před auto, aby otevřela kapotu a podívala se na ten rebus. Jop, tak tohle nebude asi nová kolekce od Louis Vuitton. Znechuceně si oprášila ruce s úšklebkem v tváři a prohlížela si, copak máme pod kapotou. Jasný, olej si zařídí, ostřikovače taky, ale ten zbytek? To jsou nějaký udělátka, kterým nerozumí. Protočí nad celou situací očima a zkrátka si jen lehne přes celou sedačky do auta. „Tohle je určitě znamení, že se mám vrátit do New Yorku.“ Zaremcá, prohlédne si svůj telefon, nečekaně absolutně k nepoužití, jelikož tu nechytá signál. „Jsem až moc hezká abych tu umřela!“

Kdyby momentálně Maeve mohla odjet například na pár týdnů na Floridu, její nepříjemná situace by se vyřešila, nebudeme si nic nalhávat, byla by šťastná jako blecha a že těch tu podle ní i dost být mohlo. S jejími výdělky by si někoho jako je tady hezký Ezra mohla dovolit, o takovou službu by ji nenapadlo si až tak říct, jelikož se otec zatím nezmínil, protože tolik financí neměl. Ale ona ano, ale tatínek ji asi chtěl vidět makat, bůh ví co. Víte jakej by to byl super čuper výhled na Ezru při práci? Teda ne, samozřejmě. Bylo by to fajn jako pomoc, o to tu přeci jde, ne o to jakej je Ezra fešák! Na tohle ona myslet? Never! To by byla teprve relaxace.. Lhala by, kdyby popřela že tu nejsou chvíli kdy vlastně je schopna relaxovat. Život v New Yorku dokázal být stresující, avšak to i ten s jejím otcem. Tudíž aby zažila Relax, musela zmizet z jeho prázdného či mrazícího pohledu pryč. Nevěděla, co s ním, byli si zkrátka úplně cizí. Na rozdíl od něj mu ale ona projevila aspoň nějakou laskavost a krmila jeho, a i tu celou jeho farmu zvířat. Ta jí však projevila vděk a hlavně lásku, což se otec nikdy úplně nenaučil a jí to v životě od mužů tedy dost chybělo a dělalo problémy v osobním životě. Díky táto, jsi fakt frajer.
Taky chtěla být frajer, asi i svým způsobem byla pro lidi, co nikdy do ruky nevzali ani prd, a to ona nebyla. Jako dítě tu dost dřela a pomáhala, ale lidé se mění a i priority, což tohle pro ni úplně není, tudíž si moc na tuhle jízdu tou pustinou neužívala. Nebylo tu nic ke koukání, bylo tu teplo, ale aspoň hrála Britney Spears, no ne? Kdyby totiž Britney nezpívala, asi by se nezbavila nehezkých myšlenek. Nedávala lidem žádnou emoci najevo, naučila se je skrývat v New Yorku až moc dobře, aby se opět tak jednoduše dokázala komukoliv svěřit, uvěřit a cokoliv tomu podobnému. Byla jen a jen ona sama a na sebe, nikdo nemohl zneužít její láskyplnosti a milosti, co je tam někde ještě schovaná bůh ví pro koho. Relaxovat dokázala v té přírodě, jenže s tím tichem i přišly myšlenky na její matku, která zemřela nedávno a ona se s ní ani nemohla rozloučit, jelikož se otec neangažoval o tom něco říct. Pravděpodobně si to řekl svou vlastní verzí všem sousedům podle toho, co od nich slyšela. Prý jim řekl, že neměla čas a nemohla tak na rychlo přijet. Ono se těžko někam jezdí, když ani nevíte, že přijet máte nebo když nevíte, že Vaše máma je vlastně mrtvá a že byla nemocná. Chyběla jí, hrozně moc, až se i někde v koutku cítila býti hroznou dcerou, co si nikdy neměla dovolit chtít žít vlastní život a měla otročit jako všechny děti odsud. Je zvláštní, jak některé lidi nekonečná prázdnota polí uklidní její myšlenky, protože myšlenky Maeve právě díky oné prázdnotě jsou přímo triggered na místě a hlava jí šrotuje o smutných věcech bez zastavení. Avšak jak již bylo řečeno, to zastavila naše slavná Britney Spears, která to z nás v minulosti roku 2007 měla stejně nejhorší, tudíž na problémech tady slečny nesejde, dokud teda koncert neskončil stejně jako jízda spanilá a ona se nevyvalovala na sedačce. Neměla nějak sílu ani řešit, co bude dělat. Ne potom co si natahala balíky sena do auta, které tak pracně dneska uklidila, a ne v tomhle vedru. Ani vlastně nevnímala zvuk jedoucího auta. Mohla se angažovat, hopsat a skákat radostí že přijela záchrana. Nu.. Bylo jí to celkem u prdele stejně jako nějaký instagram stories. Kdosi, nebo cosi, asi to nejsou halušky na ní promluvil, a tak se rozhodla ukázat ze sedačky and here she is. Člověk by si ani netipl že potká zrovna takovou „princeznu“ tady, ale trust me, to ani ona tu být nechce. Nahodila do tváře ironický úsměv s nakloněnou hlavu na pravou stranu. „Věř mi, já až moc dobře vím, že je na druhý straně.“ Ušklíbne se nad jeho poznámkou a zaťuká z otevřeného okna na plechové dveře auta. „Nicméně tenhle stroj se rozhodl, že tu moje krása asi napořád skončí a já tu uschnu jako všechna pole v okolí. Jízda skončila.“ Pokrčí rameny, ani se nijak víc neangažuje, že by jí tady panáček chtěl pomoci. I když od něj by si i pomoci nechala ehem ehem, ale přece mu nemůže naznačit, že je z něj bůh ví jak hotová jako každá buchta ve městě. Rejpnout si do něj ale přeci musí, to je její parketa, nebo vlastně kdo ví. Moc mužů v New Yorku takových nepotkala, vzhledem k tomu že po ní až moc slintali a mohla mít koho chtěla a kdy chtěla a upřímně? Nic moc sranda. Nebyla tam ale kvůli tomu, tudíž zájem neprojevila ani v nejslabší chvíli. „Když jsi mi ale tak chytrý, možná bys i mohl pomoct místo toho chytračení, hm?“ Zamrká na něj těma svýma modrýma blikačkama a ono jí to možná i pomůže, kdo by jí nepodlehl? Slečně v nesnázích přece každej pomůže.

Ono o pověsti toho taky nemohla moc říct. Všichni na ní byli celkem hodní, co se týče sousedů, avšak cítila z nich trochu odsouzení za to, že tu pro rodinu nebyla a primárně pro svou nemocnou matku. Oni nevědí detaily a ona se nehodlala těmhle lidem obhajovat. Tak či ona jí bylo jedno, jaký si tu na ní udělají obrázek, jelikož pokud to takhle s jejím otcem půjde dál a bude se k ní i nadále takhle chovat, tak se tu moc dlouho nezdrží. Kelišky budou mít aspoň nový materiál k drbání, i když to ona i její přítomnost je už dostačující vzhledem k tomu, jak jí pořád někdo pozoruje, směje se jí třeba za oblečení, za to jak někdy struggluje s nějakou prací. Nehodlala se tím tak úplně zabývat, nemělo to tak úplně smysl, avšak někdy měla opravdu na krajíčku něco říct, ale raději se umlčela a věnovala jim jen nepříjemný pohled, aby se aspoň trochu za sebe styděli. Ona se za sebe teď vůbec fakt nestyděla, protože opravdu není povinná pomáhat otci, co jí chtěl i zalhat smrt matky, aby to pak celé mohl na ní hrobovým tichem svádět.
Teď je ale klid.. Může si tu v autě polehávat, tak trochu i odpočívat a snažit se uklidnit myšlenky, ze kterých by jí však za pár minut asi začalo hrabat. Hrabání však nebude, asi ani úmrtí na pláni a uschnutí v horku, protože se rozhodl se jí někdo věnovat a taky hrozně zavtipkovat na její účet. Jak milé.. Don’t you just love when „men“? No dobře, tohle se jí líbilo z části mnohem víc, než po ní slintat. „Jako kdyby toho přes ten volant bylo toho hodně co vidět.“ Rozhlédne se pobaveně kolem po té prázdnotě, ve které si skoro najednou přišla jako doma, protože se tak i poslední dobou cítila. Nicméně ho určitě tady to „dohadování se“ jen tak nenechá vyhrát, to nebyl její styl a jen tak se nedá. Zatím to vypadalo že se tihle dva budou tahat za každé slovo and i mean, she liked that. To je asi po delší době aspoň trochu zábavná konverzace. Nerada by urazila milou sousedku, co jí požádala minule s něčím o pomoc a byla vážně milá, ale tohle byla zábava. Jednu věc co Ophelie opravdu nezvládla, ačkoliv by to do ní tady neřekl, bylo být nepříjemná na hodné staré lidi. To snad ani neskrývala a jen byla ta stará Ophelie, než odtud odešla. Jenže tahle dívka si nepřišla dostatečně silná, zajímavá a nikdo o ni zájem neměl. Ta holka v New Yorku, to bylo teprve něco. „Ano, auto, správně. To je taky i stroj.“ Přimhouří oči úplně stejně jako on, přičemž si ho potom nezapomene tak trochu i sjet pohledem. No co? Maličko ho checknout nikomu neuškodí. To už ji tady ale skoro chtěl nechat, což nepřipadalo v úvahu, to teda ne! Ty mě tu přece nenecháš, říkala si v hlavě, asi spíš maličko doufala, ale strach žádný nehodlala dát najevo, místo toho se zhluboka nadechla a protočila nad ním očima. Otevřela si staré dveře pick-upu, které znamenitě na její výlez z auta zavrzaly a vyskočila z auta, aby přešla k tomu jeho a opřela se rukama o jeho okýnko. Do tváře nahodila naschvál trošičku křečovitý a falešný úsměv a zamrkala svýma výraznýma očima. „Dobře tedy, prosím?“ Please, please.. Notak. Nedokázala uvěřit, že by ji to snad i nechal a navíc kdyby chtěl, už by přeci dávno vzal nohy na ramena a odjel.

Nebudeme si lhát, Maeve si stála za svůj už snad všude, nejen tady v Graystonu, kde si stála tak nějak za svým, ale spíše si hleděla svého a ostatní dost ignorovala. Nicméně jí úplně nepřišlo, že by si tak úplně všichni hleděli svého. Její otec možná ano, ale ignoroval tím svou dceru, a i její celou existenci a tady Ezra asi taky, ale o starších lidech z okolí, to tvrdit úplně nemohla. Už si toho o ní pravděpodobně navymýšleli dost, popovídali si toho o ní dost a ona se raději ani nestará, co se k němu kdy donese. Pravděpodobně to nebude ani pravda a on si může o ní udělat obrázek jaký chce, určitě jí to rvát srdce nebude a moc ráda by řekla, že jí nebude rvát srdce ani když jí nepomůže. No, ono nebude, bude jí to iritovat, protože se bude v tom nechutném dusnu vydat na jakousi „Honzíkovu“ cestu a bude mít sto chutí se vrátit do New Yorku ještě třikrát víc. Nemohli jsme ale přeci tady od Maeve čekat, že na jeho poznámky by nereagovala a jen by jako poslušná panička seděla, poslouchala to a jen se zasmála jaký je to ale vtipálek. Asi by to podle mnohých bylo správné, protože ho chtěla žádat o laskavost, jenže tohle si ona nemůže nechat ujít. Nad jeho poznámkou jen tak na prázdno pokrčí rameny. „Lidi jako já se na věci koukají z výšky právem, ale to bys nepochopil.“ Pobaveně jí cuknou koutky rtů, ne a ne si tyhle věci odpustit, stejně jako on. Vůbec ji netrápilo, že ji viděl jako pipinku z města, naopak byla ráda že ji tak lidi viděli, jako tu krásnou slečnu, co tu nemá co pohledávat. Dodávalo ji to pořád trošku té síly, že tu nezůstane a do New Yorku se vrátí, protože sem už dávno nepatří, i když něco v ní z toho pořád bylo, avšak to si nechtěla přiznat a hluboko to zakopávala do sebe. Díky tomu si ani nemohl tipnout fakt jejího narození tady v Graystonu a ne někde v Okhlahomě, kde vtipně vymýšlel její nákupy. Vzhledem k tomu, jaká je tohle celé pro ni i zábava, se rozhodla že ho teda poprosí, a i s krásným divadýlkem. Od tohohle vidláka se klidně nechá i zachránit, přeci jen s ním byla větší zábava než s většinou mužů z New Yorku, co nad ní slintali až to nebylo lichotivé a hnusilo se jí to. Tady je tam aspoň nějaká ta zábava. Opírala se rukama o jeho okýnko, s nakloněnou hlavou a očkama jako smutné opuštěné štěně, kterému bylo velice těžké říct „ne“. A on řekl, a ona to nevzdala a aspoň na maličkou chvilinku pomlčela a asi se rozhodla vytvořit ještě větší efekt raněného a osamoceného štěněte a heleme se, on opravdu polevil a pomohlo to. Nebudeme si lhát, že se jí v obličeji v tu chvíli neobjevil vítězný úsměv, který byl i upřímný. „No to bych moc nerada.“ Ironicky pronese a protočí nad jeho poznámkou o odstupu od jeho auta, no ale výjimečně se rozhodne být poslušná a opravdu si od auta odstoupí, načež si rukou projede své husté vlasy, jako kdyby ji život už znavoval. A taky že znavoval, trčela tu někde doslova v nějaké pustině. Pozvedne tázavě obočí při jeho otázce a ruce si dá v bok. „Ty jo, já si normálně myslím, že nezvládl moji krásu, asi jako ty můj prosebný kukuč.“ Ironicky pronese s úšklebkem v obličeji a lehce nad tím zakroutí v tu chvíli hlavou. „Za další je ta otázka poměrně zbytečná, vzhledem k tomu že se prosím někoho o pomoc, tak asi nemám absolutního šajna.“ Otráveně si vleze pro svou vodu, kterou měla schovanou ve dveřích spolujezdce a napila se. Nebylo to úplně osvěžující z hlediska teploty, ale cítila se aspoň trochu, že se napila."Nicméně to potřebuju opravit.. Nebo prostě jednoduše se s tímhle musím dostat domů.“ Mávne rukou na seno, které měla naložené a už teď se netěšila, až ho sama bude tahat dolů. Vážně, nebylo by lehčí tu fakt uschnout a umřít?

Kdo ví, jestli měla nosánek nahoru doopravdy, či to byla jen její skvělá hra s její personality jménem Maeve. Někde uvnitř ta Ophelie pořád byla, ale v New Yorku nemělo smysl tuhle dívku vůbec prosazovat do světa a upřímně? Nepřišlo jí ani smysluplné ji prosazovat tady v Graystonu a už vůbec ne před ním. Ani nechce vědět, jak by se dokázal k chovat k té přehnané milé Ophelii, co se potřebovala všem zavděčit. Pravděpodobně s ní zametl úplně, jako ti nafrněnci v New Yorku, když tam přišla. Ona to samozřejmě celé nehraje, je mnohem více sebevědomá, než kdy dřív a pyšná na to, co dokázala, avšak svoji dobrotu v sobě potlačila a byla štědrá možná tak k sobě nebo někde tady tajně ke starým lidem, co jí taky občas požádali o menší pomoc, jo a pak ještě ke zvířatům, se kterými strávila teď většinu času. Zkrátka před Ezrou se vyplatil mnohem lépe princeznovský a hloupý výstup, než jakýkoliv projev její hodné osobnosti. Bylo více než dobře, že fakt jen tak nespadla z višně, nebo ji nepřineslo tornádo, jelikož by jí ten život přišel ještě horší a šokující, než když ví, do čeho šla. No jak se to vezme, že ví do čeho šla. Netušila, že její otec zalže o pohřbu její matky, bude si tu o ní vymýšlet kraviny a dělat on ze sebe bůh ví jakého spasitele. Nebudeme si lhát, její otec si tak dobře hrál s jejími nervy, že by bylo i pravděpodobné, že tu někoho poblázněná někoho sejme. Pozor na ní, nebo to budeš Ezro ty.. Ne dobře, to by neudělala, na to byl přeci jen docela zajímavý. Po tom jejím divadélku ho tak nechala docela uvnitř sama sebe znuděně váhat, zda-li jí pomůže či ne. Nebudeme si lhát, chvilku mu i chtěla říct, ať radši jede do pryč že na jeho rozhodování nemá tolik času a dojde si tam nějak pěšky, no ale odpustila si to, protože pěškobusem jít fakt nechtěla. „Já a vyhrožovat? To bych nikdy neudělala.“ Napodobí trošku andělský výraz, vypadající skoro jako andílek ale bez svatozáře, což bylo jediné, co jí v tu chvíli chybělo. No dobře, ona by spíš byla ďáblík, když už jsme u toho, ale to je takovej malej nevinnej detail. Prohlížela si s nadzvednutým obočím jeho prosebný výraz a docela se ten její změnil do „co to kurva je“. „Jestli takhle vypadá prosebný výraz, tak ho asi ani nechci nikdy použít.“ Zamumlá nad tím se zakroucením hlavy ze strany na stranu, jako by se ten výraz snažila vymazat z paměti. Uměla o něco poprosit, ale prince sarkasmu opravdu seriózně prosit nehodlala. Z části tenhle rozhovor byl trochu tak jako otec s dcerou, protože ona si nemohla pomoc, ale nad jeho důležitými řečmi si musela protočit očima. „Ano tati.“ Zamumlá si tiše pro sebe, přičemž se rozhlédne kolem přemýšlíc nad jeho slovy o dozoru. Momentálně se Ezra staral o ní víc, než za celou dobu tady její otec a možná na maličký moment se v ní objevilo i maličko smutku a zadívala se na malý moment do blba, aniž by ho vnímala. Absolutní trans přemýšlející nad tím, co to právě řekl a vletělo do ní ještě větší uvědomění, jak moc otec ignoroval její existenci a možná jak moc jedno by mu byla její neexistence. Z toho transu, kdy se její obličej absolutně změnil, až to pomalu vypadalo děsivě, se ale při jeho dalších slovech probrala. „Dozor není.“ Poví po delším tichu s klidem v hlase a pak bez dalších řečí vleze do auta, aby tu kraksnu nastartovala. Ozvalo se v podstatě pokus nastartování a tam to končilo, zvonec konec šmitec, mohla ho nechat pracovat, protože pro ni to jen tak prostě nejelo a neměla šajna. Povzdychne si a opře se o sedačku, snažící se nemyslet nad tím, jak se o ní nezajímá její „dozor“.

Ona se k milým lidem většinu času uměla i chovat hezky, záleželo asi co to bylo za lidi. V New Yorku byla zkrátka odtažitá, tady celkem taky ale dělala výjimky, pokud nebyl nějak moc ostatním na očích. Možná, že se mu i jednoho dne omylem šustne, že na nějakou starou paní byla hodná a on tomu logicky na základě jejich konverzace nebude věřit a ona bude spokojená. I momentálně teď je celkem spokojená, protože je jejich rozhovor zábava a asi ta největší, co za posledních pár týdnů zažila. A udělala by mu z toho ještě větší zábavu. Kdyby se někdy dostali do situace, že by snad její otec vyzvídal, jak se jí tu doma opět daří a ona by zjistila, že je to jeho syn, určitě by mu maličko uškodila a povyprávěla mu, jak nevhodný k ní vlastně byl a to jenom proto, aby se pobavila na jeho účet a on si to s ní možná i pak přišel vyříkat, hihihi. No co? V New Yorku se furt něco děje, nějaká dramata a škatulata hýbejte se. Tady je to jak když chcípl pes, až na to že většinou tu fakt někdy nějaký chcípl a nebo to byl váš rodinný příslušník, což je ta smutná stránka. Takže i přes to jak se tu Maeve tvářila jako andílek, a že by jí to tak i slušelo, uvnitř sebe uměla být i pěkný ďábel v přestrojení. Tak si moc nezahrávej, Ezro, aby se ti to pak nevymstilo! Protože ano, ona by nikdy nikomu nevyhrožovala, nač plýtvat slovy, když můžete činit a ostatním škodit i beze slov. „Určitě..“ Poznamená pobaveně a o něco tišeji, už netvářící se zrovna jako největší andílek na zemi, ale co už, sluší jí to i tak. K jeho vyjádření týkajícího se jejího prosebného výrazu, k tomu už se nehodlala tak úplně vyjadřovat. Uměla poprosit, jenom musíte být člověk, co si to zaslouží a tečka. Maeve se do určité doby bavila, asi až z části do teď při jeho slovech o dozoru, která jí donutila se o jejím nepřítomném dozoru pídit ve svých myšlenkách. Z části ho už ani neposlouchala a byla i maličko přínosná do celého řešení onoho problému, kdy se její auto rozhodlo nefungovat a jejich osudy se díky němu střetly. Ne dobře, to auto byl jen prostě starý krám a osud v tom nehledejme. Docela na povel nastartovala, aspoň se o to tedy pokusila a pak už jen seděla v autě zahleděná do dáli plání, které působily až nekonečně a byla docela v transu, až do jeho posledních slov, která jí asi zarazila ze všeho nejvíc. Poslal pro smrt? Pán se trefil přímo do černého, vzhledem k tomu že ji samotnou děsilo, že její matka zemřela a ona tu pro ni nebyla a byla držena v nevědomí, jak je všechno v pořádku. Cítila tu vinu ze svého otce, cítila jak se na ní díval a vinil ji za to, že její matka už nežije. Nezněla už tak.. Zábavně? Dalo by se říci že při předešlých slovech v nich byl znít sarkasmus, trochu toho vtipu ale teď? Ne, pouze chladná nepříjemná odpověď. „Nikdo mě pro nic neposlal, jsou i ti, kteří se starají sami o sebe. Hovor o smrti si můžeš nechat pro někoho, kdo o něj má zájem a kdo o tom ví úplně stejný kulový.“ Odsekne nepříjemně a zhluboka se nadechne, snad jako by se snažila uklidnit i sama sebe. V tuhle chvíli jí bylo úplně jedno, že jí tady zachraňuje zadek. Za tu jeho poznámku měla chuť mu zavřít hlavu do kapoty, ukradnout tu jeho kraksnu a odvést se tak domů. Ještě že intrusive thoughts u ní ne vždy vyhrávají, protože měla opravdu chuť ho praštit. V tuhle chvíli se úplně nedá říct, že by byla zrovna trpělivá, avšak hrabat ho se pod kapotou chvíli nechala, ale pak netrpělivě nahlédla přes volant na jeho osobu a povzdechla si. „Už to bude?“ Optá se netrpělivě, přičemž tak nějak doufá že jo a tak zkusí otočit klíčkem znovu a olalala, motor jede. Pravděpodobně se mu povedlo startér opravit. Sice od ní nebylo úplně slušné, protože nečekala poslušně na nějaký jeho signál a taky co kdyby mu tam něco bouchlo pod rukou, ale to jí v tuhle chvíli žíly netrhalo. Vyskočila z poza řidiče, aby přímo před ním mohla nahlas zabouchnout kapotu. Dobře, nezněla úplně mile, ale to bylo zřejmě dolehnutím jeho slov. Samozřejmě nejen to, ona se nenechá tak lehce rozhodit ale ohledně téma smrti, které se spojuje s její matkou je teď citlivá a celkově je už dost unavená z celého toho stereotypu jejího života tady a možná maličko je unavená i tady právě z jeho keců.